Až vyrostu

Jste zcela bezmocní. Jen si to představte, ve většině základních potřeb se musíte celých 24 hodin spolehnout na někoho jiného. Děje se tak v případě, kdy se chcete najíst, ale i ve chvíli, kdy se potřebujete někam dostat nebo si něco zblízka prohlédnout. Navíc nad těmito procesy máte jen velmi omezenou možnost kontroly. Ano, není snadné být dítětem.

Přesně s takovou realitou se dítě denně potkává. Přidejte k tomu navíc ještě fakt, že ten, kdo vám vaše potřeby zajišťuje, je jediným zdrojem informací. On rozhoduje o významu věcí, které se dozvídáte, stejně jako o čase, ve kterém se tak bude dít. Vzpomeňte si, co nejčastěji zmiňují děti, když sní o tom, až budou velkými? Touží mít možnost volby a moci se rozhodovat. Chtějí dělat to, co považují za vhodné, a to v čase, který si samy zvolí. Jako malá jsem nebyla jiná, jen na to člověk s přibývajícím věkem zapomíná. Přeci jen, zkusme si někdy všichni vzpomenout, jaké to je, být malým ve „světě velkých“.

Zasloužím si upřímnost

Všichni bychom si nakonec přáli, aby ten, kdo o nás pečuje, byl moudrý, trpělivý a předal nám to nejlepší, co je v jeho silách. Zamyslete se nad tím, jak moc je pro nás důležité, aby nám dotyčný naslouchal a aby nás respektoval. Co nejlepšího tedy pro své děti můžeme udělat? Být k nim upřímní a jednat s nimi otevřeně. Ještě jsou malé a světu docela nerozumí, ale velmi dobře vycítí, když s nimi jednáme upřímně a čestně. Upřímnost a otevřenost jsou základními kameny důvěry v rodině. Pomáhají dítěti vnímat rodiče jako svou životní jistotu, na kterou je možno se vždy obrátit. Dítě, které pociťuje důvěru ve své rodiče, se rychle učí otevřené komunikaci beze strachu a je u něj jen velmi malá pravděpodobnost, že se před rodiči bude snažit skrývat důležité věci. Nejlepším způsobem, jak dětem vštěpit dobré návyky otevřené komunikace od raného dětství, je neustále s nimi mluvit o všech aspektech rodinného života. Je to to nejmenší a přitom to nejzásadnější pro jejich rozvoj a vnímání.

Vše co znám, jste mě naučili vy

Nespoléhejte na předpoklady. Vše, co se vaše dítě dozví o světě a jeho fungování, je to, co mu o něm povíte vy. Jste to právě vy, kdo určuje hranice svému dítěti, stejně jako očekávání, které od něj máte. Žádné dítě není odpovědné za svůj vztah k okolí, jeho chování je pouhým odrazem chování světa velkých okolo něj. Pomozte svému dítěti získat sebedůvěru v situacích, ve kterých se od něj očekává samostatné rozhodování a zodpovědnost tím, že jej naučíte nebát se být individualitou, poradit si s každou situací a „ustát“ ji. Pomozte mu porozumět světu okolo sebe, tím se dítě stává sebevědomější. Nachází tak pevnou půdu pod nohama a je mnohem kreativnější. Nejistota, která pramení z pocitu nevědomosti, naopak drží dítě o krok nazpět, a může být jedním z důvodů problematického chování ve vztahu k okolí. Děti, které se učí otevřené komunikaci, se tak zároveň učí o vzájemné interakci mezi lidmi, a to je pro obecné učení zcela zásadní schopnost.

Jestli něco chceš, řekni si o to

Nebojte se dát svým dětem kompetence, a to vždy adekvátní jejich věku a schopnostem. I přesto, že to bude na úkor vašeho časového zdržení a často i prověrka vašich nervů, je to velmi důležitá součást jejich vývoje a utváření si schopnosti komunikovat. Nechte je vyřešit si s druhými své vlastní potřeby a přání.  Pošlete je samotné v restauraci pro chybějící ubrousek, nechte je zaplatit jízdenku nebo koupit časopis. Nejlépe se do této zkoušky společně vrhněte ve chvíli, kdy o danou věc mají ratolesti samotné zájem, nikoli v moment, kdy se to „hodí“ právě vám. Když se dítě rozhodne, že už nechce navštěvovat kroužek zpěvu, nechte jej, aby to oznámilo lektorce samo. Naučí se tak přijmout zodpovědnost za své rozhodnutí, obhájit si ho a zároveň se nevyhýbat konfrontaci.

Stůj při mně

Je velmi důležité, abyste v těchto momentech stáli pevně za svým potomkem. Dítě musí vědět, že mu „kryjete záda“, že jste zde pro případ jeho nejistoty vždy ochotni mu pomoci. Budou vám vděčné za to, že tímto způsobem projevíte důvěru v jejich schopnosti, v ně samotné. Dokážete tak, že jim věříte a berete je vážně, a to rozhodně není málo, vždyť to vy jste jejich skuteční superhrdinové. Je to jako by vás Batman vyslal vyřešit úkol, a to v očích dětí ledacos vypovídá o vašich schopnostech.  Darujete jim to nejcennější, darujete jim svobodu a odpovědnost.